Tendry
autor: PetrUž jsem píšu s mnohem menší frekvencí než a začátku; ne snad že by nebylo o čem, ale holt se nějak nedostává času. Dnes mě k příspěvku řesvědčilvelký nadpis na lidovkách.cz "Stát chtěl platit 52 milionů za geology, tendr srazil cenu na 2 miliony".
Už delší dobu se upozorňovalo na dojení státu pomocí státních zakázek, a ze snah o větší kontrolovatelnost se začaly hromadně upřednostňovat výběrová řízení s cenou jako jediným kritériem. Prostě se přihlásí několik žadatelů, a vybere se ten nejlevnější. Je to jasné, přehledné a zásadně to omezuje možnost upřednostňování jednoho uchazeče před jinými. Ale je to taky výhodné?
Představme si, že bychom podle tohoto trendu nějakou dobu žili v osobním životě. Je páteční odpoledne, večer si budeme chtít opéct na ohni buřty, takže je musíme koupit. Zajít můžeme buď do místního řeznictví, a nebo do Lidlu ... ten je ovšem levnější, takže řeznictví vypadává ze hry. V Lidlu navíc vybereme ty nejlevnější buřty (asi z Polska) co najdeme.Řekněme že by se nám z nějakého důvodu hodil do domácnosti ještě mlýnek na maso, takže skočíme vedle a koupíme ten nejlevnější made in China. Ostatní jsou zakázané, neprošly by naším cenovým kritériem. No a protože zrovna stavíme chatu, tak obvoláme několik místních tesařů a krovy si necháme udělat od toho nejlevnějšího.
Jak to celé dopadne se dá očekávat. Buřty budou chutnat tak nějak divně, mlýnek po prvním použití vyhodíme protože nemele, a krovy budou křivé. Nemusí to tak dopadnout nutně, ale dá se to očekávat. Přitom všechny zakoupené produkty vyhovovaly našim projektovým podmínkám - buřty byly skutečně buřty, mlýnek měl dostatečné rozměry a tesař přistoupil na naše podmínky ohledně rychlosti práce a dodatečného servisu. Řekněme že jsme i na všechno měli neomezenou záruku s jistotou vrácení 100% peněz v případě problémů, což by byly skutečně parádní podmínky.
Jaká bude závěrečná bilance? Na buřtu jsme si nepochutnali a možná nám i bylo špatně. Peníze jsme dostali zpátky poté, co jsme dali dohromady doklady o jeho zakoupení a zašli s tím do Lidlu, což nám zabralo hodinu času. Výsledek - ztracená hodina a jeden večer s bolením břicha. Mlýnek nemlel, takže jsme u mletí masa strávili trojnásobnou dobu a nakonec jsme museli uvařit něco jiného. Peníze zpátky jsme dostali zase po shromáždění všech papírů a vyřízení reklamace v obchodě, což zabralo hodinu. Výsledek - ztracený čas způsobený marným pokusem o mletí, nepříjemné řešení situace nouzovým nenaplánovaným jídlem a hodina ztracená na vyřízení reklamace. Navíc jsem mlýnek vyhodil, takže co nevidět ho budu muset jít kupovat znovu a tím ztratím další čas. No a krovy? Po dvou měsících zjistím že mi tesař sice vrátil všechny peníze, ale krovy se budou muset předělat, budu muset shánět nového a lepšího tesaře, a stavba krovu navíc vyjde kvůli zdržení do nevhodného období, a budem si kvůli tomu muset přeorganizovat dovolenou. Na konci transparentního tendru tedy mám za sebou spoustu nepříjemností a nic hotového.
Je tedy vidět, že ve snaze o maximální transparentnost si přiděláme problémy a snadno zlikvidujeme všechny přínosy, které by zakázka mohla mít. Často je lepší si připlatit za jistotu nebo hladký průběh událostí. Trvání na nejnižší ceně může vést jedině k problémům.
Co s tím? Na veřejných zakázkách se krade a nedá se s tím nic dělat. Přesto můžou být k něčemu užitečné. Lepší cestu bych viděl ve vrácení se ke složitějším (a také hůř kontrolovatelným) způsobům hodnocení uchazečů, ale zároveň se postaral aby takových státním zakázek bylo co nejmíň. Stát se snaží řešit příliš mnoho věcí, které by vůbec řešit nemusel; a jejich omezení je lepší cesta k úsporám.
Komentáře