Spánková paralýza
autor: PetrNa lidovkách.cz se objevil článek o spánkové paralýze. Jelikož s tím mám taky svoje zkušenosti, rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna. Třeba to někomu pomůže. Tak nejdřív jak to probíhá ...
To se takhle probudíte uprostřed noci, a zjistíte, že se nemůžete hýbat. Jste vzbuzení - uvědomujete si kde jste, kdo jste, vnímáte okolí. Ale nedokážete ovládat svaly. Chcete třeba pohnout nohou, a ono se nic nestane. Mě se dařilo aspoň pohnout rukou, ale bylo z toho jen takové nekoordinované chabé mávnutí a pak mi ruka zase spadla. Když se pokusíte promluvit, nejde to. Dařilo se mi vyloudit jen takové hýkavé neartikulované sténání, které se moje manželka už pomalu naučila nenávidět. Celý tento paralytický stav trvá pravděpodobně jen několik desítek sekund, ale subjektivně se dost nepříjemně protáhne; navíc vás hned od začátku zaplavují vlny hrůzy a paniky, protože nevíte co se děje, zvlášť když se vám to stalo poprvé.
Někteří lidé mají během toho pocit že se kolem nich někdo pohybuje, někdo vidí i tmavé nebo naopak světlé stíny ve tvaru postav neb slyší kroky. Je to dost děsivé a přitom reálné, a chce to dost silnou povahu, abyste po takovém zážitku nezačali uvažovat duchařsky. Já jsem vidin naštěstí byl ušetřen, ale zato jsem měl pravidelně neodbytný pocit, že se dusím. Dýchal jsem velmi mělce, cítil jsem že mám málo vzduchu, ale přitom jsem se nedokázal vědomě nadechnout víc zhluboka. Jistě si dovedete představit, že to paniku jen prohlubuje.
Historie
Zažíval jsem tohle víckrát už před mnoha lety, ale teprve asi sedm let zpátky jsem zjistil, že v tom nejsem sám. Při pročítání etnografického časopisu Český lid jsem zjistil, že se to stávalo i našim předkům. Etnografické materiály totiž popisují pravé české strašidlo zvané Můra, jehož projevy se víceméně shodují s tím, co jsem zažíval já. Hádám, že tradice tohoto strašidla se potáhne aspoň do středověku, ačkoli časopis ho zaznamenal až v 19. století, jelikož dřív nevycházel. Bude-li zájem, můžu příště popsat jak strašidlo vypadá, co přesně dělá, a jaké lidové prostředky se na jeho odehnání používaly. Spánková paralýza tedy není nic nového a lidi ji zažívali už dávno.
Co to vlastně je
Při čtení o můře mě mrazilo v zádech, protože se to shodovalo s mými zážitky, a neodbytně to naznačovalo, že bych měl začít věřt na strašidla. Naštěstí časopis Český lid v jiném čísle zachytil i snahu vysvětlit některé pověry vědecky. Stáhnul jsem tenkrát z webu několik ročníků časopisu a postupně to pročítal, takže mi tento článek naštěstí neunikl. Vysvětlení bylo prosté - pokud se najíte a potom jdete spát, plný žaludek tlačí na plíce, a ve spánkovém útlumu omezuje dýchání. Proto člověk cítí tlak na hrudi a dýchá mělce. Mozku po malých kouscích ubývá vzduch, a to má za následek různé halucinace, včetně vidin postav. Jakmile se vám podaří plně nadechnout, vidiny zmizí. Nevysvětlovalo to všechno, ale zkusil jsem si tedy dávat pozor a několik hodin před spaním nejíst, a voilá! můry se přestaly objevovat. Byl bych tenkrát Čeňkovi Zíbrtovi, vydavateli časopisu, zlíbal nohy.
Další a lepší vysvětlení jsem se zase o kus později, další náhodou, dočetl v knížce Věda na zeměploše. To je Prattchetovská knížka, která docela pěkným způsobem popularizuje některá odvětví vědy, od kvantové teorie po evoluci. Tam byla spánková paralýza zmíněna a o trochu více a přesvědčivěji vysvětlena. Začíná to u prvních savců, kteří ještě žili po boku dinosaurů. Šlo o malá zvířátka, které žralo kdeco, a základem jejich úspěchu tedy bylo skrývání se. I jim se ale už zdály sny. Problém je v tom, že ve chvíli snění jsou pro vás sny realitou a tělo na ně reaguje jako kdyby byly skutečné. Pokud se vám třeba zdá, že vás honí velká zlá mrkev, tělo by na to mělo reagovat tím že vyskočí a uteče. Jenže když se tohle stalo těm prvním savcům, vyběhli ve spánku z úkrytu a něco je sežralo. Proto si tělo časem vyvinulo spánkovou paralýzu, tedy schopnost vypnout (resp. silně omezit) ovládání svalů vědomím. Do spánkové paralýzy upadáme všichni v okamžiku usnutí a je to normální a užitečná schopnost těla.
A já z toho odvozuji odkud se tedy bere ten nechutně úzkostný stav co tak dobře znám. Spánková paralýza by měla být pevně vázaná na spánek, ale asi tak docela není. Mozek se může (např. pod vlivem toho chybějícího vzduchu) dostat do stavu, kdy je částečně při vědomí, ale spánková paralýza dosud není vypnutá. Hádám že se může stát i opak - mozek zůstane v nevědomém spánku a sní, ale paralýza se omylem vypne. Pak se z vás stane náměsíčník.
Co proti tomu
A jak se s nepříjemným "můrovitým" spánkově paralytickým stavem vypořádat? První věc je nejíst před spaním a neležet na zádech , to s mi opravdu osvědčilo. Pokud už to ale nastane, musíte se snažit co nejdřív probudit. I když se vám to zdá, mozek není při vědomí úplně, a opravdové probuzení vypne i spánkovou paralýzu. Pokud nespíte sami a podaří se vám vydat aspoň nějaké zvuky abyste toho druhého upozornili, ten s vámi může zatřást a křiknout na vás; to na mě vždycky zabralo. Horší je, že pokud to ten druhý nezná, zkusí vás nejdřív třeba ve spánku utěšovat, hladit, nebo na vás šeptat, což vůbec nefunguje. Pokud jste sami, snažte se sami probudit. Zkoušel jsem si přivodit bolest tím, že rukou bouchnu o okraj postele, ale to nezabíralo, protože pohyb ruky jsem nedokázal rozumně kontrolovat. Párkrát se mi podařilo kousnout zevnitř do tváře, a to bylo úspěšné. Nevyžaduje to velký záběr svalů, dá se to udělat, a bolí to dost na to, aby vás to probralo. Celé jsem to doprovázel snahou škubnout celým tělem aby se dostalo do jiné polohy. Všechno dohromady to nakonec přineslo svoje ovoce (a věřím že dřív, než by ten stav sám odezněl), ale vzpomenout si na to v návalech paniky, která se vás zmocňuje, není úplně snadné.
Komentáře