Středověk a zdraví
autor: PetrTentokrát jsem se rozhodl dodat malou polemiku na téma, které zrovna nevyplývá z nějaké aktuální světové události. Opakovaně jsem narazil na myšlenku, která zhruba říkala: "Středověká společnost byla zdravější, protože neodolní jedinci umírali a žijící populace tak lecos vydržela". Byl to argument, který měl podpořit jinou myšlenku - že dnes medicína zachraňuje až příliš mnoho lidí kteří by dříve nepřežili, a tím celá společnost choulostiví.
Tak se na to podíváme - jak na tom byli lidé ve středověku se zdravotním stavem? Především je třeba upozornit, že jestliže naše Evropské současné životní podmínky jsou od těch středověkých zásadně odlišné, rozhodně to neplatí pro celý svět. V zapadlejších koutech Asie či Afriky najdeme nemálo lidí, kteří skutečně žijí stylem, jaký si s naším středověkem příliš nezadá. O zdravotním stavu ve středověku tedy nemusíme jen spekulovat, můžeme se podívat i na doklady, které jsou stále živé.
Ve středověku tu jistě byla odolnost proti některým druhům chorob. Příkladem budiž běžná chřipka, která v Evropě byla běžnou drobnou nepříjemností ve středověku stejně jako dnes, ale mezi na nemoc nenavyklými americkými indiány se během dobývání Nového světa stala naprosto fatální pohromou. Taková odolnost ovšem v moderní době se změnou životního stylu nezmizela, ani dnes nás chřipka - i bez léků - nezabíjí. Vlastně mě nenapadá jediná nemoc, která by v době středověku byla menší pohromou než dnes. Pokud tedy nebereme v úvahu ty nemoci, které ve středověku v Evropě nezabíjely, protože se sem v důsledku menší mobility obyvatelstva prostě nedostaly.
Ani v době, kdy lidé na nemoci běžně umírali, se odolnost populace nezvýšila, nebo aspoň ne zásadně. Takové nemoci jako tuberkulóza, cholera nebo nedej bože dýmějový mor zabíjely pořád, po celou historii, a zabíjí i dnes - kromě oblastí, kde byly vymýceny moderní hygienou a medicínou, a nebo jsou aspoň moderně léčeny. Jaktože je dávno nevymýtila (nebo aspoň značně neomezila) přirozená odolnost, kterou lidé za ta staletí díky evoluci měli získat?
Asi bychom našli ve středověku větší odolnost proti některým drobnějším zdravotním problémům, např. zažívacím potížím způsobeným špatnou vodou nebo zkaženým jídlem. Ovšem mějme na paměti, že značná část této odolnosti byla dodána vnějšími prostředky - např. značným požíváním alkoholu, který fungoval jako dezinfekce. Víno nebo pivo pili prakticky všichni, včetně dětí i chudých, a velmi dobře věděli že kdyby to nedělali, bylo by jim pravidelně špatně od žaludku. Současně trpěli svoji vlastní sadou drobných zdravotních problémů. rolníci byli vystaveni tvrdé a jednostranně zatěžující práci, málo pestré a občas dost chudé potravě; šlechtici na tom byli jistě lépe, ale málo pestrá strava byl i jejich problém a styl života taky nebyl úplně ideální. Můžeme si jako představitele středověké společnosti představit statného rytíře překypujícího silou, jemuž se v tělesné zdatnosti nevyrovnáme. Ale současně mějme na paměti, že na každého takového bylo Evropě deset sedláků, které už v celkem mladém věku loupalo v zádech, bolely klouby, a trpěli trávicími obtížemi. A pamatujme také, že náš rytíř vydrží ve své plné zdatnosti tak deset let, a pak už se začne hlásit stáří - ve věku, kdy jsou dnešní muži zvyklí stále ještě naplno žít.
A ještě jednu věc je dobré si uvědomit. Jestli chceme vychovat zdravější společnost pomocí přirozeného nepřežívání neodolných, nezapomínejme na cenu, jaká se za to bude platit. Bohužel to nefunguje tak, že teď deset let budou umírat slabí, a pak už se budou rodit jen samé přirozeně odolné děti. Slabí se totiž budou rodit pořád, jen prostě v dětském věku zemřou; populace bude odolnější ne proto, že by odolnost dostávala do vínku nějak geneticky, ale proto, že už v mladém věku vyselektuje ty neodolné a nenechá je přežít. Je to cena, kterou by nikdo neměl být ochoten zaplatit. Sotva si dovedu si představit něco hroznějšího, než pohřbívat vlastní dítě.
Komentáře