Papež a uprchlíci
autor: PetrPrávě jsem si přečetl, že papež vyzval všechny evropské farnosti, kláštery a křesťanské sbory aby každý přijal a postaral se aspoň o jednoho uprchlíka. Jakkoli uprchlíky považuji za potenciální hrozbu a souhlasím, že by se na ně měl dávat pozor, připadá mi tato výzva jako rozumný nápad.
Jak jsem očima přejel diskuze pod článkem, většina diskutujících by se mnou nesouhlasila. Jenže podle mého názoru tímto církev dělá přesně to, co by dělat měla. Není na ní, aby řešila otázky bezpečnosti, to je záležitostí státu; a západní státy včetně vedení EU v tom mimochodem dost selhávají, vlastně si na situaci ani nedokáží udělat jasný názor. To je samozřejmě dost smutné, a dost možná to bude mít neblahé následky. Jenže církev v žádném případě nemá přebírat roli státu. I kdyby stát selhal na celé čáře, vypukly by ozbrojené konflikty, a lidé museli dát dohromady nějakou domobranu a bránit co se dá, stejně by to neměla být církev, kdo to bude celé organizovat. Církev není od toho, aby vedla války.
Papež celkem pragmaticky uznal, že uprchlíci už tady jsou. Možná je světská moc nakonec vyžene, nebo jejich příliv zastaví, ale teď tady prostě jsou. Možná přišli organizovat pátou kolonu islámského státu, možná se chystají na dobytí Evropy, ale teď to není zřejmé, vlastně to nikdo netuší. Takže co s nimi? To nejlepší, co vlády dokáží zorganizovat, jsou uprchlické tábory a humanitární pomoc. Jenže všichni víme, že v uprchlickém táboře se hromadí lidé, síla a frustrace. Čím víc lidí tam bude, tím větší šance že to vybouchne; i kdyby nešlo o předem naplánovanou vojenskou akci IS, ale prostě jen nahromadění vzteku a zoufalství.
Církev naproti tomu může v oblasti humanity udělat něco lepšího. Když uprchlíky rozdělí mezi farnosti, může dojít ke vcelku pozitivním jevům, i s pragmaticky užitečnými důsledky. Zaprvé se část uprchlické síly rozptýlí - je lepší mít sílu potenciálních nepřátel rozptýlenou na oddělených místech, než soustředěnou v jednom bodě.
Za druhé, každý uprchlík se dostane do křesťanského společenství. Není jisté jak se o něj postará, ale v každém případě toto společenství bude mostem mezi ním a naší společností. Vláda může pomoct dodáním potravin a nouzového bydlení, ale most nevytvoří; křesťané ano. Můžou mu pomoci pochopit kam se dostal a jak to kolem funguje, můžou se s ním spřátelit, a každopádně budou v kontaktu. Emoce v tomto případě udělají hodně. Na vyslance IS to možná platit nebude, ale skuteční uprchlíci se pak mnohem snáz zapojí do společnosti, než by to dokázali z uprchlických táborů. Křesťané pomůžou, podpoří, ale zároveň budou ukazovat cestu. To je důležité; různé humanitární organizace tohle nedokáží, v duchu multikulturality pouze dodávají pomoc, ale nedokáží pokárat.
Za třetí - každý takový uprchík bude pod kontrolou svého křesťanského společenství, a dá se čekat, že kolem sebe pořád někoho bude mít. Ne že by měli za úkol ho špehovat, ale on prostě bude mezi nimi trávit hodně času. Pokud bude vykonávat něco podezřelého, je větší šance, že si toho někdo všimne. A nepodceňujme sílu křesťanství! Pokud jsou uprchlíci samí agenti IS, stačí aby jeden z nich podlehl. V diskuzích se svými momentálními zachránci třeba přijde na to že křesťané nejsou zase takové svině, možná i že jejich světonázor se s jeho v lecčems shoduje. Možná naváže přátelství, možná se zamiluje; považujeme uprchlíky za dost primitivní, a právě u takových mají emoce velký význam. Pokud se to tak stane v jediném případě, okamžitě získáme cenný informační zdroj.
Asi by se našlo i víc užitečných důsledků, ale není to potřeba. Církev tímto podle mého názoru udělala přesně to co měla, narozdíl od vlád a politiků. Bohužel uprchlíků je a bude tolik, že toto nemůžeme udělat pro všechny. Ale přesto si myslím, že tato církevní aktivita lecčemus pomůže, a rozhodně jí držím palce.
Komentáře