Anime
autor: PetrDovolím si dnes jeden neřemeslný a nefilosofický příspěvek. K anime jsem se dostal loni celkem náhodou a cítím potřebu přiblížit ho dosud neznalým a pobořit pár mýtů. Pokud anime znáte, tak se mnou rozhodně nenechte poučovat, jelikož na to nejsem žádný expert. Ale viděl jsem nejznámnější snímky od studia Ghibli, a vím, že to stálo za to.
Tož "anime" je japonské slovo odvozené od anglického "animation", a japonci tímto slovem označují animované filmy. Nejsem si jistý jestli všechny - mohl by Krteček být japoncem označen za české anime? Každopádně v mezinárodním kontextu se pod slovem "anime" rozumí animované filmy japonského původu. U nás anime není už dávno neznámé; především díky Pokémonům, ale i díky tomu, že charakteristický výtvarný styl pronikl u nás i na různé plakáty, reklamy a podobně.
Už vám někdo řekl "nemám rád anime"? Nebo něco podobného říkáte vy sami? Máte na to samozřejmě plné právo, ale jsem přesvědčen že to říkáte z nevědomosti. Je to totiž něco podobného, jako kdybych já řekl "nemám rád hrané filmy". Je něco takového vůbec možné? Dávalo by smysl třeba "nemám rád americké akční filmy", nebo "nemám rád francouzské komedie s Funésem", ale jak můžu mít nerad filmy obecně? Filmů existuje tolik, v tolika žánrech, že je prakticky nemožné aby existoval člověk, kterému nesedne žádný. No, a situace v anime je trochu podobná. Na rozdíl od toho, na co jsme zvyklí my, berou japonci animaci jako plnohodnotnou uměleckou formu. U nás jsou animované filmy určené buď dětem, a nebo dětem s rodiči; v japonsku může být animovaný film určen komukoli. Kromě anime pro děti a dospívající (jako jsou třeba ti Pokémoni) vám japonci klidně natočí animované drama z druhé světové války, animovaný romantický film, a nebo animovanou (a značně zvrácenou) pornografii. Jestli tedy máte pocit, že anime není pro vás, je docela pravděpodobné, že jste dosud nenarazili na ten správný snímek.
Existuje několik výtvarných prvků, které jsou pro velkou část anime charakteristické. Ano, jsou to ty roztomilé postavičky s velkýma očima a malou pusou, které jim dodávají poněkud dětský vzhled. Jelikož jsou tyhle postavičky někdy doplněny o tak nedětské atributy, jako je kulomet, erotické prádlo nebo velká prsa, lidé mají občas dojem že anime je určeno pro úchyláky a pedofily. Ale je to jak jsem psal výše - máte-li tento pocit, pak se nedíváte na správné filmy. Zapátráte li v nabídce anime lépe, pak bez problému najdete snímky, kde jsou tyhle výtvarné výstřelky značně omezeny, nebo se tam vůbec nevyskytují.
Můžete říct: "Budiž, možná jsem se mýlil. Proč bych ale měl snažit hledat to správné anime, co mi to dá?" Inu, dá vám to zážitek, jemuž podobný se v západní kinematografii hledá jen těžko. Anime má kromě těch sporných vlastností i spoustu jednoznačných kladů. Snad ta nezvyklá východní mentalita autorů způsobuje, že anime bývá značně neotřelé. Dobré snímky kladou na diváka jisté nároky; není neobvyklé že po shlédnutí filmu budete další hodinu dumat proč to proběhlo tak, jak to proběhlo. A dobré na tom je, že vy CHCETE dumat, zajímá vás to, chcete tomu přijít na kloub. V západních filmech vám pointu příběhu obvykle výslovně řeknou a pro jistotu zopakují, aby vám došlo to, co vám chtějí filmaři sdělit. V anime se informaci klíčovou pro rozuzlení děje dozvíte jen tak mimochodem, a když si toho nevšimnete, je to váš problém. Silně mi imponuje i nechuť japonců k záporňákům a klaďasům. V anime nikdo není úplně zlý ani úplně dobrý. Každý má důvody pro svoje jednání, takže i padoucha dokážeme pochopit a cítit s ním, i když s ním nemusíme souhlasit. Vůbec psychologie postav bývá propracována značně nadstandardně. U tvorby národa známého díky letcům kamikaze a karatistům rozbíjejícím cihly holýma rukama je to značně překvapující.
Se šestiletou dcerou jsem se díval i na některé anime určené spíše pro děti (ty největší perly anime byly už dabovány do češtiny). Úžasné je, že narozdíl od disneyovek zcela postrádají takovou tu blahosklonnost k dětem z výše dospělosti. Anime bylo jako "pro děti" označeno proto, že řešilo situace, kterým dítě rozumí, a nebylo přehnaně morbidní nebo obscénní. To je ale všechno, jinak šlo o zcela plnohodnotný a i pro dospělého zajímavý příběh, nepřeplácnutý křečovitým humorem, nebo nerealistickými scénami typu "hlavně aby to bylo dětské". Dokonce tam ani nenajdete narážky určené pro pobavení rodiče, který se s dítětem dívá (jako byla třeba "matrixová" scéna ve Shrekovi). Děj je zajímavý sám o sobě, a to jak pro dítě, tak pro dospělého.
Na závěr dám pár tipů. Vše natočilo studio Ghibli, u kterého pro mně žádný film není šlápnutím vedle.
- Naušika z Větrného údolí je postapokalyptický dobrodružný film, který mě k anime vlastně dostal. Je to parádní film, který jsem jistou dobu považoval za nejlepší anime co jsem viděl. Je to už i dabované, a šestiletá dcera to spolu se mnou vysloveně hltala.
- Šepot srdce je romantický film o školačce z Tokia. Toto je film, který teď považuji nejen za nejlepší anime, ale za nejlepší film co jsem viděl vůbec. Nemějte mě za podivína - romantické filmy jsem nikdy soustředěně nesledoval a co jsem občas viděl mě nijak nenadchlo. Šepot srdce se mnou ovšem dokonale zamával, a po jeho skončení jsem měl pocit jako kdybych znovu prožil první lásku.Takto silně na mě nezapůsobil dosud žádný film; několik dní potom jsem nemohl myslet na nic jiného.
- Laputa - Nebeský zámek je fajn dobrodružný film. Také je i nadabovaný, takže ratolesti si ho vychutnají stejně jako vy.
- Princezna Mononoke je velmi působivá fantasy ze středověkého japonska. Obsahuje úžasně ztvárněný konflikt člověka s přírodou, který má v dnešní době ekologického bláznění hodně co říct. Dabované je to taky, ale šestiletá dcera měla z těch duchů a děsivých prokletí hrůzu a podruhé to vidět nechce.
- Doručovací služba čarodějky Kiki je velmi pohodový film o čarodějce, která se snaží založit živnost v cizím městě. Pěkná je naprostá absence jakéhokoli padoucha; život totiž přináší dost problémů sám o sobě, a padouch na to ani není potřeba. Však to zná každý z nás.
Komentáře