Historie soustružení - středověk
Ve středověku se už přesuneme do Evropy, protože to u nás začalo konečně být taky trochu zajímavé. Soustruhy na smyčcový pohon byly známé a používané už dávno; evropští "barbaři" je znali přinejmenším od Římanů. Bolestně se rodící evropská středověká společnost ovšem v raném středověku přinesla soustružnickou revoluci - vynález pružinového soustruhu. Šlo o technologii, která spojovala výhody smyčcového a tahacího soustruhu. Jako s tahacím soustruhem, i na pružiňáku bylo možné soustružit pohodlně oběma rukama a opracovávat i masivní kusy dřeva. Současně ale bylo možné soustružit jen v jednom člověku jako se smyčcovým soustruhem a kontrola nad otáčkami byla jen o trochu horší. Toho všeho soustruh dosáhnul při současném zachování jednoduché konstrukce, takže si ho dokázal sestavit i běžný sedlák s jen několika základními nástroji.
Pružinový soustruh byl právě tím šikovným zařízením, které umožnilo masovou produkci dřevěného nádobí, a je možné, že právě za tím účelem byl vůbec vynalezen. Během středověku pružinové soustruhy zcela ovládly prostor, a starší smyčcové soustruhy se používaly poměrně málo; nicméně jak v další části historie uvidíme, zapomenuty nebyly.
Zajímavou otázkou je kde a kdy vlastně pružinový soustruh vymysleli? Bohužel to nevím, a nikde jsem odpověď nenašel. Na našem území máme první soustružnickou dílnou doloženou z doby Velkomoravské říše z naleziště v Mikulčicích. Byly tam nalezeny zbytky háčkových struhů a dřevěné středy zbylé po soustružení misek; to jsou nálezy typické pro pružinové soustružení, a proto je lze považovat za dostatečný důkaz. Bůh suď odkud technologii ale převzali naši velkomoravané, že by ji vynalezli zrovna oni není příliš pravděpodobné. Nejstarší znázornění pružinového soustružníka obsahuje vitrážové okno v katedrále ve francouzském Chartres, datované někdy do 13. století. Ikonografické prameny tady časově dost pokulhávají za těmi hmotnými, ale tak to holt už chodí.
Hlavní středověkým soustruženým artiklem se stalo nádobí - především misky a poháry. Zatímco starověké obyvatelstvo bylo vesměs zvyklé jíst z keramiky, s nástupem pružinového soustruhu ovládlo trh nádobí ze dřeva. Jistě za to mohl fakt, že bylo konečně dostatečně levné, ale svoji roli hrál i zvyk a móda - dřevěné nádobí se nacházelo stejně hojně na stolech šlechticů, kteří by neměli problém zaplatit si dražší variantu. Z nálezů se zdá, že drtivá většina dřevěného nádobí byla zamýšlena jako spotřební a levná záležitost, luxusně zpracované kusy jsou spíš výjimečné. Pokud se dnes pokusíte vyrábět dřevěné misky na pružinovém soustruhu, jistě si prohlédněte nějaké nálezy historického nádobí. Potěší vás, že středověcí řemeslníci na miskách dělali stejné druhy chyb jako vy, a bez obav to prodávali. Klíčová byla cena a tedy rychlost výroby, na drobných nedokonalostech až tak nezáleželo.
Kromě dřevěného nádobí se stále vyráběly soustružnické evergreeny jako díly nábytku a hračky. Tím spíš, že středověká rytířská kultura s sebou přinesla i oblibu nových typů her, jako například kuželky, u kterých se soustružilo kompletně celé vybavení. Středověk také znamenal zvýšený zájem o různé dřevěné stroje, jejichž součásti mohly být soustružené. Soustružily se i náboje kol u vozů.
Zajímavé je použití soustruhu na výrobu hliněných forem pro odlévání zvonů. Hlína se naplácala do hroudy kolem centrální tyče, a poté byla roztáčena na soustruhu a opracovávána stejně jako dřevo. Proto bylo možné vytvořit dokonale kulatou formu a odlít dokonale kulaté zvony.
Za zmínku stojí, že vše výše popsané se týká středověké Evropy. Blízký východ pružinovým soustruhům a dřevěným miskám nepřivykl, a způsob práce a sortiment výrobků se příliš nelišil od toho starověkého. Hodí se ale zmínit ukázku arabské soustružnické dovednosti, kterou jsou dřevěné mříže zvané mašrabia. Jednalo se o jakousi skládačku ze soustružených krátkých ozdobných hůlek a provrtaných spojovacích kusů. Z toho se sestavila poměrně hustá, ale efektní dřevěná mříž, která se používala do oken, případně i jako venkovní či vnitřní dekorace.
