Soustruh a čerstvé (mokré) dřevo.
Tady trochu víc rozeberu mokré dřevo, jeho chování, vhodnost pro soustružení a podobně. Předem musím říct že z mokrého dřeva se soustružit samozřejmě dá, v historii to bylo obvyklejší než ze suchého. Jen musím mít na paměti že výrobek bude potom ještě chvíli pracovat než vyschne, a vědět co se s ním při vysychání bude dít.
Tož na začátku procesu mám vždycky mokré dřevo (suché bohužel neroste) a na konci suchý výrobek. Ať chci nebo ne, v jednu chvíli to, co mám, prostě budu muset nechat uschnout. Proto je dobré mít představu o tom co se se dřevem při vysychání děje.
Vysychání dřeva
Tak nejdřív trochu teorie. Na obrázku je nakreslený špalek se třemi osami, ve kterých se při vysychání zmenšuje. Zmenší se tedy prakticky každý rozměr, jen jde o to jak moc.
- Axiální sesychání znamená zkracování špalku, a je vždy poměrně malé.
- Radiální sesychání znamená že se letokruhy k sobě přibližují, čímž se zmenšuje průměr.
- Tangenciální sesychání znamená, že se k sobě přibližují vlákna v rámci jednoho letokruhu, a tím se zmenšuje jeho obvod. Míra zmenšení je zhruba dvojnásobkem radiálního zmenšení.
Pokud tedy máme misku soustruženou příčně z mokrého dřeva, tak při vysychání se ve směru vláken (axiálně) zmenší jen trochu, zatímco kolmo (radiálně) hodně. Proto se zdeformuje na oválek. Do mnohem mírnějšího oválku se deformují i vřetenově soustružené výrobky, a to zase v důsledku rozdílného zmenšení v radiálním a tangenciálním směru.
Vysychání příčně soustružené misky, pohled shora. Hnědé jsou letokruhy.
Vysychání vřetenově soustruženého výrobku, pohled na čelo válce. Hnědé jsou letokruhy.
Dalším poznatkem je, že voda se ztrácí jedině z povrchu špalku, kde se může odpařovat do okolí. Zevnitř se dostane jen tak, že nejřív povrch trochu vyschne, a pak nacucá novou vodu zevnitř. Odpařování může probíhat poměrně rychle, zatímco přesun vody zevnitř dřeva k vnějším vrstvám je pomalý. Vlhkost povrchu dřeva tedy může hodně kolísat, zatímco vlhkost vnitřku klesá pomalu, ale celkem rovnoměrně. Pokud povrch vyschne příliš rychle, tak se příliš zmenší, zatímco vnitřek se zmenší mezitím jen málo. Nastane podobný efekt jako když se snažíme nasunout igelitový sáček na příliš velký bochník chleba - prostě to v jednu chvíli praskne. Jakmile se na povrchu udělá prasklina, tak ta potom velice ochotně postupuje i do hloubky. Někdy se stane že poté, co vnitřek také vyschne, se prasklina zase zavře, ale to se rozhodně nestává často a nedá se na to spoléhat.
Deformace
Pokud tedy soustružíme z mokrého dřeva, musíme vždycky počítat s tím, že výrobek bude po usušení jiný - zmenší se a změní na oválek. Vadí to hlavně ve chvíli, kdy soustružíme díl, který by měl zapadnout do předvrtané díry. Nejde vyvrtat 1cm díru, vysoustružit 1cm váleček a myslet si že to po uschnutí bude přesně pasovat do sebe.
Tento problém řešili už staří pružinoví soustružníci kteří dělali díly nábytku. A vyřešili. Celý díl normálně vysoustružili z mokrého dřeva, pak ho nechali uschnout, a pak ho znovu upnuli do soustruhu a tu část, která měla zapadnout do díry, ostrouhali na požadovanou velikost. Ta část tedy byla zaručeně kulatá a měla správný rozměr, a u zbytku stačilo aby byl hezký na pohled. Podobným způsobem se dnes často soustruží misky na moderních soustruzích. Prvním krokem je výroba hrubé tlustostěnné misky z mokrého dřeva. Když miska uschne, jde znovu na soustruh, a dodělá se do finální podoby.
Dělá se to tak proto, že soustružený výrobek vyschne mnohem snáz a rychleji než špalek. Je rychlejší nejdřív soustružit a pak sušit, než naopak - a to i když výrobek bude muset nakonec jít do soustruhu dvakrát.
Po pravdě řečeno, u těch misek nevidím důvod proč nesoustružit misku z mokrého rovnou na ostro. Výsledek pak bude oválný, ale komu to vadí? Já soustružím zásadně z mokrého dřeva, a právě oválnost výrobků je jedním ze znaků, kterým se moje misky liší od ostatních. Historické misky od středověku po skoro současnost vypadaly přesně stejně.
Praskání
Zatímco deformace výrobku často nevadí, praskání je vždycky chyba. Jak už bylo řečeno, dojde k tomu když povrchová vrstva dřeva uschne rychleji než vnitřek. Jak tedy praskání předejít?
Základní ochranou proti praskání je pomalé sušení. Prostě povrch nesmí ztratit vodu příliš rychle. To "příliš rychle" je pro každý druh dřeva jiné. Například břízu, javor nebo olši stačí sušit ve stínu v domě místo venku na slunci, a s praskáním není problém. Buk, a hlavně třešeň nebo švestka praskne často i v tom stínu, a musí se sušit např. zakryté vrstvou hoblin ze soustruhu.
Další věc, která pomůže, je dělat tenké stěny nádob. Tím nezbývá příliš mnoho "vnitřku" dřeva, který by mohl praskání způsobit.
U vřetenově soustružených výrobků si můžeme dovolit lecos zanedbat a stejně to nepraskne, objemnější misky jsou na praskání náchylnější.
Poslední, spíše empirické, ale o to ověřenější pozorování - nejvíc praská střed špalku. Pokud soustružíte misky z mokrého dřeva, vyhněte se středu špalku za každou cenu.