Dřevo a potraviny
Otázka hygieny dřevěných nádob sloužících k ukládání potravin je něco, co mě dost zajímalo. Přeci jen vyrábím ty dřevěné misky, a u nich se celkem očekává, že se z nich bude jíst. Jak je to s jejich hygieničností?
Nejprve argumenty proti dřevu. Dřevo je pórovité a ochotně nasává tekutiny dovnitř, zatímco omyvatelný je jen povrch. Tedy nalijeme do dřevěné misky polévku a sníme ji. Ať potom nádobu omyjeme sebelíp, malá část polévky zůstane zalezlá ve dřevě a ven ji nedostaneme. V nádobě nám tedy zůstávají zbytky jídla a jsou tam k dispozici pro jakékoli bakterie. Dá se očekávat, že na takových zásobách se budou množit jako divé.
Zní to dost děsivě ... jenže tak horké to není. Dřevo je v našich končinách už po staletí běžný a široce používaný materiál, a není tedy divu, že se používal i pro mnoho účelů, ve kterých přicházel do kontaktu s potravinami. Máme tedy mnohasetletou zkušenost a ta říká něco jiného než výše zmíněná teorie. KAŽDÝ je schopen poznat potravinu zkaženou působením bakterií, od toho máme chuť a čich. Zkažené potraviny jsou nám vysloveně nepříjemné, a byly takové odjakživa. Jedli by lidé z dřevěných misek, kdyby po pár týdnech smrděly jako žumpa? A používali bychom všichni dodnes v kuchyni prkýnka na krájení? Jenže my je používáme. Víme, že prkýnko nesmrdí ani není nijak nechutné, a nevyvolá v nás odpor, i když jsme na něm kdoví kolikrát krájeli třeba maso.
Zrovna otázka prkýnek ke krájení byla v kurzu před nějakou dobou v Anglii, jelikož tam musely všechny restaurace povinně nahrazovat dřevěná prkýnka plastovými (u nás to možná bylo taky, nevím). Leckomu se to obracení staleté zkušenosti na hlavu nelíbilo, a tak postupně vzniklo několik studií ohledně tohoto tématu. Jejich souhrn a dole vyjmenování najdete zde - http://www.naturalhandyman.com/iip/infxtra/infcuttingboard.html .
Já to shrnu ještě jednou a česky - dřevo skutečně nasakuje potraviny, které se z něj nedají umýt. Jenže bylo pozorováno, že bakterie, které zalezou dovnitř dřeva, kde na ně čekají zbytky potravin, se tam ve skutečnosti nemnoží a postupně hynou. Nevím jestli nějaká studie zjistila proč tomu tak je, ale každopádně toto bylo pozorováno - bakterie uvnitř dřeva nedokážou rozkládat zbytky potravin, protože tam nepřežijí. Toto bylo dáno do kontrastu s plastovým prkýnkem, které je parádně umyvatelné jen dokud se na něm nekrájí. Jakmile se na něm objeví zářezy od nože, tak v těchto zářezech se bakterie i zbytky potravin drží, a na rozdíl od dřeva se v nich i množí.
Abych jen tak nereprodukoval cizí studie, tak dodám i svoji čistě praktickou. Nyní používám dva roky jednu a tutéž dřevěnou misku z pružinového soustruhu. Jím z ní téměř každé jídlo - polévky, smažené věci, maso, zeleninu, ovocné knedlíky ... prostě všechno. Po jídle ji vždy omyju aby žádné zbytky nezůstaly na povrchu a nechám ji uschnout. Několikrát jsem to i odfláknul a nějaký zbytek na tom zaschnul, takže jsem ho pak musel odmočit a drhnout ... no jako s normálním nádobím. Když k misce teď čichnu, cítím z ní velmi slabou vůni různých jídel - je tedy jasné že se do dřeva něco zasáklo. Co ale necítím je jakýkoli náznak nepříjemného pachu hniloby nebo plísně. Žádné jídlo ani od misky nepřebírá nějakou nezvyklou nebo nepříjemnou chuť.
Takže pokud si zrovna lámete hlavu jak ošetřit povrch svého dřevěného výrobku aby mohl přijít do styku s potravinami, vzpoměňte si na krájecí prkýnka a zkuste povrch NEOŠETŘIT. Dělalo se to tak odjakživa, dělá se to dodnes, není důvod vymýšlet něco nového. Je to lepší, než kdyby se vám do jídla loupaly šupinky laku nebo vosku.