Koníky
Koník je v podstatě špalek, který má spodní část upravenou tak, aby zapadla do drážky v kostře soustruhu, a aby se tam dal zaklínovat. Horní část potom nese tupý hrot namířený ve směru osy otáčení soustruženého výrobku. Špalek by měl být z tvrdého dřeva, protože se do něj různě bouchá, zarážejí různé věci a tak, a měl by to vydržet.
Hrot nemusí být ostrý, ale zato musí mít co nejkulatější průřez. Chceme aby se dřevo kolem hrotu otáčelo, ale hrot se do dřeva nesmí zavrtávat. Kdybychom na něm udělali jakoukoli hranu, fungoval by jako vrták a nedalo by se na tom rozumně soustružit. Všechno na hrotu musí být hladké, žádné zuby ani výstupky.
Jsou v zásadě dvě možné podoby koníků. První je vyšší špalek, který má naskrz příčně provrtanou díru. touto dírou se protáhne kus závitové tyče na jednom konci zbroušené do hrotu, a na obou stranách se zajistí matkou. Tato varianta je poměrně moderní. Budu tomu říkat přímý koník, protože hrot je veden přímo.
Nevýhodou je obtížná výroba v podmínkách běžné kutilské dílny - špalek musí provrtat po celé délce, přesně a rovně, tak, aby vedl přesně v ose otáčení. Já jsem s tím měl dost problémy. Asi by u toho dost pomohla stojanová vrtačka a špalek oříznutý do pravoúhlého tvaru. Výhodou je možnost udělat "utahovatelný" koník. Díra se vyvrtá o několik mm menší (na 12mm závitovou tyč jsem vrtal 10mm díru), závitová tyč se předem ohne jako klika, a do předvrtané díry se našroubuje. Tyč si sama vyřízne závit, a pokud se nám při práci začne dřevo uvolňovat, můžeme ho utáhnout jednoduchým zatočením kliky.
Historičtější koník má podobu nižšího špalku, který má seshora svisle vyvrtanou díru, a do díry je zaražen železný díl ve tvaru písmene L. Jedna strana je zabroušena do kuželovité špičky (ta bude sloužit jako hrot), druhá je zahraněná tak, aby se dala zatlouct do předvyvrtané díry a držela tam. U tohoto typu koníku se mnohem snáz trefuje do správné osy - směr hrotu jsme určili před začátkem zatloukání, výška hrotu se dá seštelovat tím jak hluboko díl zatlučeme. Výhodou tohoto typu je krom snadnější výroby i lepší přístupnost čela soutruženého předmětu v blízkosti hrotu. Nevýhodou naopak je nemožnost udělat hrot utahovatelný - pokud se soustružený předmět začne uvolňovat, musíme celý koník odklínovat a posunout podle potřeb. Téhle variantě budu říkat L-koník (podle tvaru železného dílu).
Já mám napravo L-koník, protože při soustružení misek se dá mnohem lépe soustružit čelo v blízkosti hrotu. Prostě špalek je nižší než hrot, takže tam nepřekáží. Nalevo mám koník přímý ... hlavně z historických důvodů (ze začátku jsem měl takové koníky na obou stranách), ale i proto, že zadní kus závitové tyče zrovna využívám k upevnění prkýnka pro podpěrku ze šikmé tyče.
Výška koníku
Celkem zásadní otázka je jak by měl být koník vysoký (resp. jak vysoko bude hrot nad lůžkem). Tohle musíme mít rozhodnuté dřív než vůbec začneme vyrábět kostru. Výška ovlivňuje jak velký poloměr věcí dokážeme obrábět (poloměr nemůže být větší než výška hrotu, jinak by se obráběný předmět zarazil o lůžko). Obecně platí, že na vřetenové soustružení s prostorem nebývá problém, a když si dáme výšku 10cm, tak ji obvykle ani nevyužijem. Jiné požadavky má soustružení misek - tam je dobré s výškou nešetřit. Čím větší výška hrotu, tím větší misky budeme moci dělat. Já mám výšku 20cm, to stačí na rozměry běžného jídelního talíře, ale větší misky (např jako na zadělávání těsta) už na tom nepůjdou.
