Opěrka nástroje
Opěrka je samozřejmě nedílnou součástí soustruhu. Její nejdůležitější vlastností je pevnost. Při soustružení se nesmí ani hnout, jinak se vám bude kývat i struh a místo kruhového průřezu uděláte divnou elipsu. Vršek opěrky by měl být přesně ve výšce osy otáčení výrobku (tedy ve výšce hrotů). Ale nestřílí se z toho - když to bude o nějaký centimetr míň, nic se neděje.
Nejstarší opěrka nástroje má podobu tyče, která je zasazena rovnoběžně se soustruženým kusem. Může sedět v lůžku, které je součástí koníků, a nebo taky úplně jinde. K lůžku bývá tyč připevněna pomocí vyndavatelných dřevěných kolíků, nebo jen vložena do připravené drážky. Abychom mohli soustružit různě velké výrobky, měla by tyč umožňovat několik různých poloh - abychom si ji pro větší výrobky mohli posunout dál a pro menší blíž.
Tento typ opěrky funguje, ale narozdíl od opěrky u moderních soustruhů neumožňuje si její pozici nastavit přesně podle potřeb. Jelikož máme jen několik možných poloh opěrky, dost často se nachází ve větší vzdálenosti, než by bylo optimální. Proto při tomto typu opěrky nezbytně potřebujeme delší struhy (resp. struhy s delšími držadly), abychom dokázali vyrovnat síly působící na struh při práci.
Velmi podobný typ opěrky je šikmá tyč. Opět máme tyč, kde konec na pravé straně je připevněn kolíkem ke koníku nebo i kostře soustruhu (já na obrázku to mám vsazené do dodatečného špalku zasazeného v lůžku). Opačný konec ale zapadá do jedné z drážek ve vysunutém prkýnku. Taková opěrka jde vždy šikmo vůči ose otáčení výrobku, a posunutím do jiné drážky měníme pouze úhel "šikmosti". Pravá strana je připevněná stále ve stejném místě. Tohle je typická opěrka používaná při soustružení misek, a typ, který na misky vřele doporučuju. Pozor, docela záleží na tom jestli pevný bod opěrky je napravo nebo nalevo. Pokud soustružíte s hákovým struhem v pravém podpaždí (což je obvyklé), pak by pevný bod měl být napravo. Misku budete soustružit taky zprava (jinak by vám v manipulaci se struhem překáželo tělo), takže podpěrka vede stejně šíkmo, jako stěna misky.
Poslední variantou je pohyblivá opěrka - ekvivalent moderní opěrky, ale vyrobený ze dřeva (to proto, že kovovou opěrku tak, jak je na moderních soustruzích, si asi jen tak doma neuděláte). Vlastní opěrka je kus prkýnka postavený na výšku, a vespod připevněný ke dvěma v pravém uhlu vedoucím lištám. Prkýnko se vůči lištám nesmí ani hnout, takže doporučuju to pojistit kusem ohnuté železné pásoviny. Ve drážce kostry soustruhu je závitová tyč, na ní je seshora i zdola zasazena dřevěná destička, upevněná z obou stran podložkou a matkou. Horní matka by měla být křídlová, protože jí budete každou chvíli utahovat a povolovat. Lišty na opěrce se zasunou pod horní destičku, opěrka se nastaví do požadované pozice a matka se utáhne. Tím si opěrku při práci upevníme prakticky v libovolné pozici a vzdálenosti od výrobku.
Nevýhodou této opěrky je, že pokud jí oddálíte příliš, není už moc pevná. Na soustružení misek, kde opěrka musí být poměrně daleko a přitom snášet velké tlaky, tedy moc vhodná není. Mně se misky začaly dařit až poté, co jsem si to uvědomil a vyrobil si výše zmíněnou pevnou opěrku ze šikmé tyče, která je v každé poloze pevná. Na druhou stranu pro vřetenové soustružení je pohyblivá opěrka ideální.
Tady na obrázku je moje opěrka, zbouchaná jak mi to přišlo pod ruku, žádné truhlářské orgie v tom nehledejte. Dolů do galerie dávám ještě pár detailů a taky obrázek jiné, lépe udělané opěrky.
Pěkná pohyblivé opěrka Robina Fawcetta
Tímhle je opěrka upevněna
