Pružinový soustruh - pružina
Dlouhá tyč
Máme-li dost prostoru, je ideální použít historicky nejstarší pružinu - tyč z pružného stromku. Tyč by měla být tak 3 - 4m dlouhá (tedy poměrně dost); tloušťku určit dost dobře nejde. Musí být tolik tenká, aby se dala při sešlápnutí pedálu snadno ohnout, ale zase tolik tlustá, aby se při uvolnění pedálu dokázala dostatečně rychle napřímit, otáčet výrobkem a zvednout pedál. Ideálním zdrojem tyče jsou náletové stromky určené k vyřezání, přičemž je skoro jedno jaký druh stromu to je. Chceme-li prodloužit životnost pružiny, necháme ji pár měsíců vysychat, ale není to nutné. Nikdy jsem to nedělal, většinou je jednodušší useknout si novou tyč.
Trochu ošidné je upevnění konce u země. měla by to být ta tlustší strana tyče. Aby bylo upevnění dostatečně pevné, je nejlepší konec zasunout pod těžký balvan nebo kmen, břevno dřevěné ohrady atd. Tohle je jeden z problémů pokud chcete soustruh někam převézt a soustružit mimo domov - nebývá snadné najít vhodné místo.
Jednodušší je to s pomůckou, která bude zdvihat tyč tak, aby trčela nad soustruh. Lze použít kůl s vidličkou na konci zaražený do země, ale jednodušší na přenos je podpěrka ve tvaru písmene A ze dvou svázaných větví a prkýnka. Mám to na fotce v galerii na konci této stránky.
Dlouhá tyč může být umístěna buď vepředu (takže soustružník na ní při práci kouká), nebo z boku (takže ji má při práci po pravé nebo levé ruce). Funguje obojí, akorát pokud očekáváte nějaké obecenstvo, tak je lepší z boku. Jinak by diváci museli stát pod hýbající se pružinou (která taky občas spadne), což není žádná sranda.
Mimochodem, ilustrační obrázek nahoře sice pěkně ukazuje jak funguje dlouhá tyč coby pružina (proto ho tam taky mám), ale jinak mám dojem že autor ten soustruh naživo ani neviděl. Když odhlédnu od vlastního soustruhu (který má koníky nakreslené jako by ani jeden nebyl pohyblivý a lože soustruhu bylo plné), i ta vlastní pružina má svoje problémy. Je nakreslená ZA soustružníkem, což je úplně to nejblbější místo, jelikož by vás pi práci bouchala do hlavy. A ohledně toho zakolíkování do země mám svoje pochybnosti, nějaká zahnutá větvička by to určitě neudržela.
Další druhy pružin
Dlouhá tyč jako pružina funguje dobře a má možná nejlepší vlastnosti ze všech dalších variant. Problém je ale v tom, že zabírá příliš mnoho místa. Jakmile potřebujete soustruh dát do dílny (abyste třeba mohli soustružit i přes zimu), obvykle zjistíte, že si nemůžete dovolit obětovat prostor potřebný pro celou dlouhou tyč. V tom okamžiku je na místě poohlédnout se po dalších variantách pružin.
Krátká tyč
Jakousi variací na téma "dlouhá tyč" je krátká tyč. Je to kus pružného dřeva o menších rozměrech, který je připevněn na stropním trámu. Jelikož tyč je menší a přitom po ní chceme stejné pružení jako po dlouhé, je potřeba aby byla trochu připravená. Krátká tyč se dělala ze suchého dřeva a vybíralo se dřevo s dobrými vlastnostmi (např. jasan). Díky tomu mohla sloužit dostatečně dobře, a přitom byla připevněna na stropě, takže na zemi nezabírala místo.
Tento typ pružiny je mnohem mladší než dlouhá tyč. Nevím jestli někdy někdo určil kdy se to objevilo poprvé, ale hádal bych že ne dřív než v renesanci.
Luk a cívka
Nad soustruhem je zavěšen luk se dvojitou (nebo i čtveřitou) tětivou. Na tětivě je navléknutá cívka se dvěma (nebo i čtyřmi) otvory, přičemž každý pramen tětivy prochází jedním otvorem. Na cívku je navinutý náhový provaz.
Jakmile sešlápneme pedál, provaz se začne odvíjet z cívky a ta se otáčí. Jelikož se otáčí, zkrucuje prameny tětivy a tím napíná luk. Po uvolnění pedálu napětí luku tětivu opět roztáčí, tím točí cívkou a navíjí náhonový provaz zase zpět. Nemám to vyzkoušené, a řekl bych že síla navíjení nebude dost velká na soustružení misek, ale určitě se to v historii používalo.
Rameno a pružina
Nad soustruhem může být vztyčeno nepružné pohyblivé rameno, jehož přední část nese náhonový provaz a zadní je připevněna k pružině. Ano, i tady je nakonec potřeba pružina, díky ramenu ale může být umístěna jinde (často pod soustruhem), nebo lze použít třeba i klasické péro připevněné ke kostře soustruhu.
Gumicuk
Ryze moderní varianta pružinového soustruhu, která je ideální na převážení i z hlediska prostorové náročnosti. Z kostry soustruhu stoupají dva sloupky (na každé straně jeden), mezi kterými je nahoře naněkolikrát nataženo gumolano (gumicuk, taková ta věc, kterou se zajišťují věci na vozíku auta. Anglicky bungee cord nebo shock cord). Náhonový provaz je přivázán na prostředek gumolana. Gumolano má tu výhodu, že i na malé délce dokáže výborně pružit.
Tenhle gumisoustruh je nejlepší varianta do stísněných podmínek. Je prostorově úsporná a pro kolemstojící bezpečná (nikde se nehýbe žádná tyč ani pevné rameno). Není to nic historického, ale pracuje se na to stejně jako na historických soustruzích.
Gumolano se dá koupit v železářstvích, nebo tam, kde se prodávají provazy. Sílu pružiny můžeme jednoduše ovlivňovat tím, že přidáme nebo ubereme jednu smyčku gumolana.
Sloupky, mezi kterými gumolano natahujeme, by měly být dostatečně daleko od sebe. Gumicuk sice pruží dobře, ale ne do nekonečna, a na větší délce je schopný prožit lépe. Můj soustruh má sloupky asi 1m daleko, což je dost málo, doporučoval bych aspoň o půl metru víc. Vzhledem ke konstrukci jsem ale neměl moc jinou možnost. Pružení nebylo dostatečné (pedál se nedal sešlápnout odshora až dolů), takže jsem byl nucen přidat ještě chuchvalec gumicuku na začátku náhonového lana (na obrázku má červenožlutou barvu, narozdíl od černého základního gumicuku). Tím jsem tam dodal další možnost pružení a tím se to doladilo. Větší vzdálenost mezi sloupky by ale byla lepší.
Obrázek mého gumicukového soustruhu je dole v galerii.
