Špaltování II. aneb mramor ve dřevě
Vytvořeno 28.11 2013
Jako Špaltování (z angl. spalted) dřeva je označována hloubková změna jeho barvy, následkem působení biotických činitelů, zejména hub (dřevokazné i dřevo zbarvující). Plísně působí jen na povrchu, u běle může být průnik hlubší.
Označením „mramorování" můžeme označit specifičtější vizuální změnu dřeva jejím černo-žilkovým ohraničením.
Prameny - moc se v české literatuře toho o tomto tématu konkrétněji nedozvíme, neboť je všeobecně napadení houbou bráno jako vada, a i když i v naší oblasti sem tam někdo tuto estetickou přeměnu dřeva použije, jedná se o dekorační okrajovou záležitost bez hlubšího technického významu, o kterou věda ani slůvkem neškrtne (částečně s tím souvisí tvorba tech. užití „nepravého jádra buku) ... To co však přece jen není zamlčeno, na to se teď můžeme společně okrajově podívat.
Kolem nás v povětří všude jsou spóry různých hub a plísní a jiného - z našeho člověčenského úhlu pohledu - nepořádku, který pokud najde vhodný substrát, tak se tam usadí a nachází domov. Když vhodné podmínky pominou, pomine i houba. V našem případě destruktivní následky hub zůstanou.
Těch houbiček je několik tisíc (1,5 - 3 mil. taxonu) druhů, každá z nich se chová trochu jinak a také různě působí na dřevo (ne všechny musí dřevo atakovat), které pak při špaltování vizuálně hodnotíme. Podle toho kterou složku dřeva houbička rozkládá a kterou se živí, jsou to houby ligninovorné a celulozovorné (bílá a hnědá hniloba), dále houby dřevo zbarvující, někdy plísně.
Černě patrná hranice je ohraničení oblasti kde probíhá proces rozkladu enzymatického štěpení, jimž jsou získávány látky pro růst houby. Dřevo jako takové je pro houby nestravitelné, proto si jej štěpí na jednodušší látky (až na oxid uhličitý a vodu), kterými se dále živí.
Jinak namramorovat dřevo na povel, je téměř nemožné. Je dobré utvořit houbičkám příjemné prostředí pro růst (je to jako s námi lidmi , dobře se najíst a mít klid a jsme spokojení jako želvy :) houby možná nikdy nic neslyšeli o Maslowovi, ale platí to i pro ně, jen v jejich řeči :)
Nezajímavé není ani to že hmyz si některou kamarádku houbičku nosí jako věrnou kamarádku sebou, neboť ani brouček nemá rád nestravitelné dřívko a s kamarádkou houbičkou se o to poděli při jedné hostině. Tím je řečeno že tam, kde je jeden, můžeme čekat i druhého škůdce.
Každé dřívko má jinou schopnost se nechat napadnout a zdolat, nejlépe se mramorují dřeva listnatá bělová (mají otevřené vodivé cesty) nejlépe se na to hodí právě bříza, javor, buk, habr, osika a jiné.
Miska z mramorovaného buku.Většina hmoty je zasažena hnědou hnilobou, přirozená barva zdravého dřeva je mnohem světlejší.
Čeho si houba žádá?
Houba pro svůj růst potřebuje několik základních podmínek
1) vhodný substrát (prostředí s živinami, vhodné pro život a rozvoj hub)
2) určitá vlhkost dřeva (optimum 30% - 80%, krajní hodnoty mohou být 10% - 160 % podle druhu)
3) teplota (optimum 20 -25°C)
4) přístup vzduchu
5) čas
Další vhodné podmínky, jsou klid a stín (i houby jsou nerady stresovány čumily :). Většinou nemají rády UV záření, naproti tomu sluneční záření (např. ve stínu) je pro jejich růst příznivě, každá houba však má raději jiné podmínky. Mám za to, že právě ty, které tvoří černé žilky, mají raději světla méně.
Podle typu dřeva (substrátu) jsou preferovány určité houby, každá dřevina je sumou specifikací, dána specifickým obsahem minerálních látek, průvodních látek, pH, vnitřní strukturou... Některé dřeviny mají své konkrétní zájemce (tracheomikóza u dubu přenášena bělokazem dubovým).
Dvě misky z mramorovaného javoru. Javor mi nikdy nevytvořil tak kontrasní barevné změny jako buk nebo bříza, a ani se na něm neobjevily tmavé linie. Mramorování javoru je nicméně hezké zase jiným způsobem.
Otázkou „spalted wood" se v USA zabývá Sara (Seri) Robinson, která se touto témou zabývala na postgraduálním stupni studia na Michigan Technological University. Na svém webu nabízí i vyselektované kultury některých houbiček.
Pro ty kdo válí angličtinou je zde její přednáška o Spalted wood
Na celé přípravné práci je nejkrásnější to, že nelze příliš vědět, jak celý podnik dopadne. Zda bude již dřevo již dostatečně „vybarveno", či zda už nebude naprosto destruováno a neschopno dalšího zpracování (býva zónově destruováno, v poslední fázi je potom rozložena celá hmota). Celý proces probíhá od povrchu (od čel rychleji, než z boční plochy)
Práce se dřevem „napadeném" houbou je potřeba brát jako zdroj možných zdravotních problému, zejména pro senzibilní povahy, proto se doporučuje při práci používat vhodné ochranné pracovní pomůcky!!!
Průběh napadení dřeva u bílé a hnědé hniloby dřeva:
1. Napadení dřeva houbou a její prorůstání buněčnou strukturou
2. Makroskopicky je barevná změna prvním znakem napadení dřeva , někdy ohraničená černou, nebo šedočernou linkou)
3. Změna (snížení) mechanických vlastností dřeva (zejména rázová houževnatost)
4. Kostkový rozklad u hnědé hniloby; totální degradace a rozpad dřeva
Pro náš záměr uvažujeme s ligninovornými houbami (způsobující bílou hnilobu, méně nebezpečné než celulozovorné (tam patří i pověstná dřevomorka domácí)), případně se dřevozbarvujícími houbami (zbarvují jen běl). Pestré zabarvení připomínající mramorování je záležitostí listnatých dřevin.
Houby mohou žít v symbióze a působit společně i synergicky.
Pro porovnání miska ze zdravého, nemramorovaného javoru.
Zdroje a doporučení:
http://ohoubach.blogspot.cz/2008/11/1.html
http://www.northernspalting.com
http://www.youtube.com/watch?v=PZUir8hWvnI
Nauka o dřevě - Šlezingerová, Gandělová, Horáček, MENDELU 2002 - 2. nezměněné vydání
Ochrana dreva - Reinprecht, TUZVO 2008
Štruktúra dreva - Čunderlík, TUZVO 2009
Štruktura a vlastnosti dreva - Požgaj a kol. -Bratislava 1993