Mramorování dřeva (spaltování)
(Tady máme trochu problémy s terminologií. Anglické slovo pro tuto činnost je "spalt", "spalting". Slovensky se mramorovanému dřevu říká "skrenčené". Jediný český termín pro totéž, jaký jsme znali, byl "hniloba", jenže to zní příliš destruktivně a vůbec ne jako něco žádoucího. Při spaltování se dřevo nenechává shnít, ale nechává se zbarvit pomocí dřevokazných hub, a zarazí se to dřív, než stihnou dřevo skutečně poškodit. Takže jsem se spokojil s česko-anglickým hybridem "spaltování", které se nám oběma sice moc nelíbilo, ale dalo se používat. Jenže nakonec to skončilo happy-endem, Gurt z útrob knihovny vyhrabal starší slovo "mramorování" dřeva, a to bylo přesně to, co jsme hledali.)
Z vizuálního hlediska se na dřevu často obdivuje jeho kresba. Různé druhy dřeva vypadají různě, některé mají jádro jinak barevné než běl (třešeň, jeřáb), jiné mají výrazné letokruhy (smrk, dub) a podobně. Jakmile se takové dřevo osoustruží (nebo ohobluje, vybrousí ...), krása téhle přirozené kresby vyniká. Výrobky s pěknou kresbou dřeva jsou prostě hezčí.
Některé druhy dřeva jsou ale vizuálně poněkud fádní - třeba javor, buk, bříza. Mají stejnoměrnou světlou barvu, nevýrazné letokruhy ... ne že by nebyly hezké, ale ta kresba tam prostě není. Právě takové dřevo je ovšem ideální k mramorování, které ho učiní výrazně zajímavějším.
Mramorování je takový trochu podivný proces, ke kterému jsem měl zpočátku hlubokou nedůvěru ... dokud jsem neviděl výsledek. Spočívá to v tom, že dřevo necháváme delší dobu ve vlhku a teple, takže vstoupí do počáteční fáze hniloby. Jakkoli podivně to vypadá, není to nesmysl. Dřevo hnije pomalu, takže ke kritické degradaci dřeva jen tak nedojde. K čemu ale při vhodných podmínkách dojde je prorůstání hub do dřeva. Právě houby pak způsobují to kouzlo.
Houby postupně prorůstají dřevem, vypouštějí enzymy které štěpí strukturu dřeva, a berou si z ní živiny potřebné pro další růst. Vedlejším efektem (pro houbu) je, že rozkládané dřevo postupně mění barvu. Pro nás je to naopak to hlavní, o co nám jde. Důležité je, že změna barvy se objeví mnohem dřív, než houby dřevo poškodí do nepoužitelnosti.
Houby se dají rozdělit do několika skupin podle toho jak se v napadeném dřevě projevují. Houby způsobující tzv. "bílou hnilobu" zesvětlují dřevo až do bíla, houby způsobující "hnědou hnilobu" dřevo naopak zatmaví do hněda. Kromě toho existují i nedestruktivní houby způsobující jiná zabarvení, např. "modrání". Kromě toho na hranicích kolonie hub, kde probíhá právě to enzymatické štěpení dřeva, se objevuje tenká šedočerná vrstvička.
Krásné na tom je, že tyhle barvy se objevují v podstatě náhodně - podle toho kde který druh houby zrovna roste. Když takové dřevo potom rozřízneme a osoustružíme (ohoblujeme, vybrousíme), objeví se působivá náhodná mapa ze skvrn různých barev, případně se šedočernými liniemi vrstev enzymatického štěpení. Vypadá to mnohdy líp než přirozené kresby jiných druhů dřeva. Přitom dřevo v této fázi opravdu není shnilé, na omak byste to nepoznali, a pokud ho včas usušíte, houby už dál růst nebudou.
Jak mramorovat?
Pokud si chceme vyrobit mramorované dřevo, musíme umožnit houbám vniknout dovnitř, dát jim dobré podmínky k rozvoji a pak čekat. Houby jsou celkem nenáročné. Potřebují k činnosti dostatek vlhkosti, takže je rozumné mramorovat jen čerstvé dřevo. Potřebují dostatečnou teplotu, minimálně tuším 10 stupňů - v zimě se to dělat nedá. No a nemají moc rády světlo; což nemusíme moc řešit vzhledem k tomu že mají pracovat uvnitř ve dřevě.
Spory hub poletují ve vzduchu a nacházejí se všude možně. Jelikož jim to ale chceme co nejvíc usnadnit, je dobré si sehnat materiál ve kterém jich je víc. Ideální jsou hobliny z jiného, už mramorovaného dřeva, ale funguje taky tlející vegetace (listí, sláma). Nejsnáze se jim do dřeva pronikne na řezu.
Houby vždycky postupují od povrchu (přednostně od řezných stran) dovnitř. Pokud tedy seženeme dřevo, které má povrch tak spaltovaný, až je shnilý, je ještě šance že dřevo uvnitř je pořád použitelné.
A teď dřevo. Už jsem zmínil, že nejlepší jsou světlá dřeva s nevýraznou strukturou - prostě proto, že na nich mramorová kresba nejlépe vynikne. Aby dřevo příliš rychle nevyschlo, spaltuje se kulatina, tedy celé špalky i s kůrou. Můžou to být přímo špalky nařezané na velikost misky, nebo i delší. Dřevo by mělo být přiměřeně tlusté. Větvičky sice mramorují taky, ale příliš nekontrolovatelně.
Jak to dělám já
Na vlhké místo (pokud možno ve stínu) navrším kupku starého hnijícího listí nebo slámy. Na něj postavím špalek na řeznou plochu (neleží tedy na boku, řezná plocha je přímo položena na hnijícím listí). Můžu ještě trochu listí přihrnout z boku. Vršek špalku je dobré zakrýt dalším listím (něčím zatížit, aby neodlétlo) nebo igelitovou taškou. Smyslem toho je zabránit vysychání. Takto uložené dřevo potom nechám několik měsíců (2 - 6, podle teploty a vlhkosti), dokud nezmramoruje. V této poloze si dřevo cucá vlhkost zespodu, čímž se samo brání vysychání.
Gurt k tomu dodává, že nejlepší je houby při práci nerušit. Nesnažte se spaltující špalek každou chvíli prohlížet a otáčet. Nedočkavý "špaltér" má nejhorší výsledky.
Jak poznat že už to je mramorované? Nedá se to poznat jinak, než že to rozříznete nebo rozštípnete. Nic neznamená že čelo dřeva zašedne a vyrostou na něm houby. Ani houby rostoucí pod kůrou. My potřebujeme houby rostoucí uvnitř, a ty se navenek neprojevují. Pokud máte pocit že už by to mohlo být, uřízněte aspoň tenké kolečko a podívejte se pod něj. Pokud tam budou zjevné mramorové kresby, tak se to povedlo. Pokud ne, musíte tomu dát ještě čas.
Jakmile dřevo prohlásíme za hotové, vysoustružíme z něj co potřebujeme a necháme vyschnout. Když houby ztratí potřebnou vlhkost, přestanou růst a bídně zhynou. Tím se rozkladný proces zastaví a nemusíme se o výrobek bát.
Uvedený postup jako obvykle není zaručený ani není dogma. Jednou se mi po třech měsících krásně vykreslil javorový špalek jen tak pohozený a zapomenutý v trávě. Nebo bukový kmínek, který jsem uříznul v zimě a nechal jsem ho půl roku nezakrytý opřený o chlívek v místě, kam celé léto pere slunce. Na druhou stranu kmínek z břízy, který byl opřený vedle zmiňovaného buku, nezmramoroval ani po roce. Stejně můžete pěkně mramorované dřevo najít v lese, teď ale zrovna zpracovávám javor ulomený před dvěma lety na okraji lesa, a po mramorování tam nejsou ani stopy.
