Hloubení čelního dřeva
Jak by měl vypadat soustruh pro hloubení z čelního dřeva?
První věc je koník na té straně, ze které chceme hloubit (což je vždycky vpravo, ledaže bychom byli leváci a měli na to přizpůsobeny všechny části soustruhu). U hloubení do čelního dřeva je naprosto nezbytné aby aspoň na této straně byl L-koník. Kdyby tomu tak nebylo, tak se k čelu vůbec nedokážeme dostat.
Další věc je opěrka. Při hloubení budete potřebovat dostatečně stabilní opěrku. Zatímco na opracování vnějšku používám pohyblivou opěrku jako na každé vřetenové soustružení, na hloubení beru opěrku ze šikmé tyče, stejnou jako na misky. Je důležité aby opěrka nebyla moc daleko od čela dřeva. Jelikož háček přikládáte trochu zešikma k čelu dřeva, je dobré aby i opěrka šla zešikma. Na různých fotkách soustružníků lze vidět i opěrku jdoucí souběžně s osou otáčení. Je to tedy pravděpodobně možné používat, ale z mých zkušeností je šikmá opěrka mnohem lepší.
Je užitečné když používáme takový pedál, který nám umožní stát při práci hodně z pravého boku soustruhu. Odtamtud se totiž nejlépe dostaneme k čelu, které hloubíme. Nejjednodušší pedál, který toto umožňuje, je obyčejné prkýnko nebo tyčka.
K hloubení se používá háček, stejný jako na misky soustružené příčně. Jelikož z čelního dřeva se hloubí většinou úzké a hluboké dutiny (poháry), je potřeba vzít ten nejmenší háček co máme k dispozici; prostor v dutině bude malý a musíme se tam s háčkem nějak vejít. Mluvím tu o velikosti vlastního háčku, nikoli o jeho délce, nebo délce držadla - to může být klidně stejné jako na misky. Ostří háčku musí být broušené zevnitř.
Hloubení
Pokud jste se (jako já) nejdřív učili soustružit misky, tak si začněte pomalu zvykat na to, že u hloubení čelního dřeva je vše jinak. Nejlépe se ubírá z boku materiálu (což se u misek naopak nesmělo), a obtížněji z čela (což naopak u misek bylo jediné povolené). Abychom byli schopni se zahloubit, tak soustružíme šikmo směrem ke dnu dutiny, čímž si vždy vyrobíme bok, ze kterého můžeme ubírat. Postupujeme vždy od okraje ke středu a potom zase od středu k okraji, ale pořád níž a do hloubky. Ve středu musí zůstat sloupek dřeva o průměru cca 2cm - pokud uděláte širší, zbytečně si ubíráte prostor, pokud užší, riskujete předčasné ulomení. Je ale pravda že střed se kdykoli můžete rozhodnout dodatečně zúžit, protože to jde jednoduše.
Postup hloubení. 1 - v této linii s hloubením začneme. 2 - jakmile jsme u středu, pokračujeme zase k okraji, ale stále šikmo do hloubky. 3 - od okraje zase pokračujeme šikmo ke středu a tak dále.
Ubírání jedním i druhým směrem se děje hlavním ostřím háčku. Vedlejší ostří se ale dobře hodí na zužování středu a na závěrečné poddlabání středu. většinu práce přesto udělá hlavní ostří. Soustruží se nejlíp (apoň mně) pod osou otáčení a někdy i trochu za ní.
Když se dostanete do hloubky, začne hloubení být ošidné. Postup je ale stále stejný - stále střídavě od středu k okraji a od okraje ke středu. Ve větší hloubce už bývá málo prostoru, proto ty dva směry rozlišíte v podstatě jen tím jak máte struh pootočený. Když je místa opravdu málo, a přitom ještě nechcete dutinu ukončit, tak je potřeba buď zúžit střed nebo okraje, nebo obojí.
Při soustružení v hloubce na to už pořádně nevidíte, a proto je potřeba každou chvíli sahat dovnitř a kontrolovat tloušťku stěn. Hrboly operativně odstraňte (to se děje zboku, takže to jde snadno) a je-li stěna moc tlustá, hned ji zužte. Získáte tím další prostor na hloubení. Obecně se u pohárů dělaly stěny poměrně tenké (kolem 0,5cm - od oka) a dno poměrně tlusté. Vnitřek dutiny se vám nejspíš nepodaří udělat pěkně hladký - i při nejlepší snaze tam zůstanou hodně zřetelné stopy po háčku. Nakolik to mohu porovnat, tak tohle je bylo historických pohárů běžné, a tudíž není třeba se tím trápit.
Když se dodlabete do dostatečné hloubky, zúžíte u dna střed natolik, že se odlomí. To se dělá nejlíp vedlejším ostřím. Pokud jste hodně hluboko, tak musíte střed zužovat jako kužel, a nebo použít zahnutý tvarovaný háček. Zbytky po odlomení středu zahladíte potom v ruce (po sundání výrobku ze soustruhu) dlabáním pomocí ostrého háčku. Jde to hůř než u misek, ale zase je toho na oddlabání mnohem méně.